Ave Maria
Composer: Miroslav Příhoda (1912-1988), s.a.
| Recording: not available |
|
|
Lyrics: not available |
|
|
see score |
|
| Score: |
free download on
THIS PAGE |
|
|
| Internet
references, biography information. |
|
source |
|
Poslání varhaníka a ředitele kůru -
Miroslav Příhoda
V říjnu letošního roku uplynulo 90 let od narození významného skladatele a
varhaníka Miroslava Příhody, který působil řadu let jako ředitel kůru
augustiniánského klášterního kostela na Starém Brně.
Miroslav Příhoda se narodil 20.října 1912 v Rudě u Velkého Meziříčí v rodině
lidového kapelníka a základní hudební vzdělání získal u B. Svobody, ředitele
kůru ve Velkém Meziříčí. V letech 1930-1932 navštěvoval dvouletý varhanní
kurz na brněnské konzervatoři, kde dále absolvoval varhanní a pěvecké
oddělení. Svá studia zakončil státní zkouškou ze zpěvu a klavíru (1936 a
1937). Skladbu studoval soukromě u Jaroslava Kvapila a později u Jaroslava
Křičky, jehož byl velkým obdivovatelem.
Po ukončení studií působil v Brně jako ředitel kůru a varhaník nejprve v
chrámu sv. Augustina a od června roku 1945 na Starém Brně, kde se stal
nástupcem Adolfa Hawlíka, otce Vladimíra Hawlíka. V tomtéž roce uvedl na
zdejší poutní slavnosti P. Marie Nanebevzaté svou třetí mši "Missa brevis".
Kromě chrámové služby zastával další významné funkce - byl učitelem Hudební
školy Jaroslava Kvapila a působil rovněž ve sboru Státního divadla v Brně,
kde vystupoval několikrát i jako sólista, např. v opeře "V studni" Viléma
Blodka.
Časově náročná služba regenschoriho v takto významném chrámu předpokládala
účast na bohoslužbách ve všední dny, o nedělích a svátcích (několik
dopoledních mší a odpolední svátostné požehnání), dále kompletní zajištění
hudební složky slavnostních bohoslužeb, svatebních obřadů a pohřbů.
Při své práci kladl veliký důraz na úroveň prováděné liturgické hudby a
funkci regenschoriho plnil odpovědně výhradně sám bez zástupců. Jako jediný
varhaník v době pronásledování církve komunistickým režimem opustil školství,
zřekl se svého pedagogického postu a zůstal věrný varhanické službě. V době
silného politického útlaku, kdy Brňané hledali v modlitbách posilu a pomoc u
obrazu Svatotomské Madony, zkomponoval Příhoda Starobrněnský Zdrávas, který
se stal nedílnou součástí místní liturgie o svátcích a významných
příležitostech. Pravidelně byl uváděn 7x za rok - při májových bohoslužbách
1. 5. a 30. 5., na začátek tridua před poutní slavností 12. 8. a 15. 8.,
dále 8. 12., 31. 12. a 1. 1. na poděkování Panně Marii. Starobrněnský
Zdrávas je dochován ve dvou verzích. Původně byl určen pro dětský a
ministrantský sbor, který jej zpíval každou sobotu na závěr večerní
pobožnosti, později byl uváděn chrámovým sborem. Tato kompozice se stala
prosbou i vyjádřením skladatelovy vděčnosti a úcty k Panně Marii Svatotomské.
Profesor Příhoda byl významnou osobností kulturního dění a podílel se na
uchování a rozvoji místní hudební tradice. Jeho zásluhou byly v 60. letech
zrekonstruovány firmou Rieger vzácné Steinmeyerovy varhany z roku 1876 na
třímanuálové s pneumatickou trakturou. Služba regenschoriho kladla velké
nároky na hudební vzdělání, znalosti v oblasti liturgické hudby a především
hudební cítění, které zde dovedně uplatňoval. Podle vzpomínek dlouholeté
členky místního chrámového sboru pí. M. Vackové byl Příhoda výraznou
osobností sboru, který dovedl svým přístupem zaujmout. Při zkouškách dbal
především na vysokou úroveň provedení, zdůrazňoval výslovnost a
srozumitelnost, dovedl s citem pracovat s jednotlivými hlasy v celkovém
vyznění. Měl hluboký vztah k historickému nástroji, na který hrál, a nerad
na své místo kohokoli pouštěl. Vždy po provedení klaviaturu varhan jemně
pohladil a teprve potom z kůru odcházel.
Pod jeho vedením byla na starobrněnském kůru provedena řada církevních
skladeb od polyfonních autorů až po autory současné. Každoročně připravoval
s chrámovým sborem bohatý program - například ve Svatém týdnu uváděl
střídavě jeden rok skladby polyfonních autorů (Palestrina, Lasso atd.),
další rok vlastní moteta, při májových pobožnostech zaznívaly každodenně
Křížkovského Loretánské litanie, na Štědrý den hrávali trubači na věži
kostela lidové koledy. Při produkcích spolupracoval s hráči z brněnských
orchestrů a také předními varhaníky - J. Blatným, J. Puklem, příležitostně s
V. Hawlíkem, M. Bučkem a později také se S. K.Vrbkou.
Příhoda byl velkým ctitelem A. Dvořáka a svého učitele J. Křičky a jejich
skladby často zařazoval do repertoáru svého i repertoáru chrámového sboru.
Se sborem nacvičoval i své vlastní kompozice, z nichž je většina dochována v
rukopisech. Tiskem byla vydána pouze Česká vánoční mše pro sóla, sbor a
orchestr na text P. Františka Petěrky (řádovým jménem Klétus), která byla
vydána samostatně v roce 1962 u České katolické charity v Praze. Poprvé byla
provedena v roce 1955 při půlnoční mši na Starém Brně a poté hojně uváděna v
Brně i na Moravě, kde se o její rozšíření zasloužili především Příhodovi
žáci. Celkem zkomponoval 12 mší, z toho 4 české, a jedno mešní ordinárium.
Všechny latinské mše měly první provedení vždy na slavnost Nanebevzetí P.
Marie v podání předních brněnských interpretů. K poutní slavnosti vzniklo
také proprium, které sbor pravidelně zpíval i po skladatelově smrti. K
významným skladbám se dále řadí čtyřdílná kantáta Vzkříšení pro sóla, sbor a
varhany, cyklus Velkopáteční meditace pro smíšený sbor a cappella (později
zhudebněn i s orchestrem) a rovněž příležitostné kompozice k církevnímu roku
- Velikonoční a svatodušní moteta, Pohřební responsoria, několik proprií na
svátky svatých a ze sólových skladeb Ave Maria. Řada těchto liturgických
skladeb byla uvedena i na jiných brněnských kůrech (např. u sv. Jakuba a v
Zábrdovicích) a mnohé z nich zůstaly součástí repertoáru některých
současných chrámových sborů.
Ke slavnostním příležitostem napsal celou řadu fanfár pro žestě, orchestr a
varhany, z nichž nejznámější Ohnivá fanfára vznikla přímo v krematoriu před
obřadem požárníka.
Za stěžejní dílo M. Příhody je považována Missa solemnis pro sóla, smíšený
sbor, varhany, orchestr a zvony op.15. Pod autorovým vedením zazněla v Brně
v srpnu roku 1965 při slavnostní bohoslužbě konané u příležitosti stého
výročí genetických objevů J. G. Mendela pod záštitou UNESCO.
Z instrumentální tvorby stojí za zmínku klavírní cyklus Dítě si hraje, Mládí,
Elegie pro varhany, Ukolébavky pro smyčcový orchestr, mužský sbor V zemi
české z cyklu Mé zemi. Interpretací skladatelovy sborové tvorby se zabývala
pěvecká tělesa BPS Foerster a ŽPS Krásnohorská pod vedením K. Hradila. V
roce 1956 vznikla na námět J. Zatloukala celovečerní opera z hanáckého
prostředí s názvem Věno, která však nebyla nikdy provedena.
Profesor Příhoda byl vynikajícím improvizátorem v melodicko-harmonickém
slohu s důrazem na motivickou práci. Jeho tvorba byla silně ovlivněna
janáčkovskými prvky, jež jsou nejvíce zřetelné ve Staroslověnské mši, která
měla premiéru na slavnost Nanebevzetí Panny Marie v roce 1964.
Manželka Jasmína, roz. Karlická, absolvovala violocello na brněnské
konzervatoři a byla členkou operního orchestru v Brně. S rodinou rád
jezdíval na dovolenou do Beskyd, kde také komponoval. Miroslav Příhoda
zemřel 11.června 1988 v Brně.
Ludmila Borisová
|
 
Please notify us of any broken/defective links
Page last modified:
September 16, 2011
Return to my homepage:
www.avemariasongs.org
|
avemariasongs.org
